Jak se cítí muži žijící jako single
By
Žít v singlu, nebo v páru? Těmito otázkami se zabývá téměř každý mladý člověk. Doba se mění a již dávno neplatí ve společnosti zvyklost založit a udržet rodinu, porodit a vychovat potomky a být poklidnou součástí socialistického způsobu života. Dnes mladí lidé budují kariéru a o manželství se rozhodují až mnohem později. Někdy je dokonce tak pozdě, že zůstávají osamoceni, anebo tento trend podporují záměrně.
Sdílení je přirozené
Většina psychologů nebo odborníků, kteří se zabývají lidským genomem a vzájemnými vztahy mezi mužem a ženou, vám sdělí, že přirozené je pro každého člověka sdílení osobou opačného pohlaví. Měli bychom ovšem být tolerantní i vůči homosexuálním a lesbickým menšinám, kde jsou ve hře odlišné ukazatele, ale jde v zásadě o shodný princip – sdílení.
Sdílet svůj vlastní život s někým druhým je přirozenou touhou a osamělost je jen projevem životního zoufalství. Je to negativní vlastnost a nikdo nechce osamělým zůstat, něco jiného jsou chvíle samoty, kdy jsou lidé jen sami se svými vlastními pocity a myšlenkami, a kdy se to týká jejich vlastního soukromí. Zůstat nějakou dobu sám totiž neznamená být osamělý.
Mužů v single přibývá
Přibývá dokonce i takových žen a zde je podstatné rozlišit, zda to je jev přirozený, anebo jde o patologickou osamělost. Součástí sdílení je také sexualita, je to přirozená energie, a jestliže je blokována záměrně anebo nechtěně, může vyústit v psychický problém nebo dokonce ve fyzickou chorobu.
Někteří psychologové tvrdí, že lidé spokojení s životem v single jsou zaměřeni spíše na své záliby, jsou velmi ponořeni do vlastního života, stávají se z nich podivíni, jsou orientováni více materiálně a také bývají ambiciózní a dokážou se lépe prosadit. Častokrát si nedostatek sdílení s okolím kompenzují kariérou anebo nesourodými přátelskými či rodinnými vztahy.